Povaha
Stylová, vytříbená a na výši. V její přítomnosti máte vždy jistotu, že skutečný vkus a důvtip nevymřely. Svým sebevědomým vystupováním, vnímavostí, suchým humorem a smyslem pro detail prolomila mnohé ledy. Vždyť není lepší zábavy než se točit ve víru milé společnosti lidí na úrovni. Nejlépe obklopení noblesou a zahlcená povinnosti, které s elegancí sobě vlastní zvládá. V každém jejím slově můžete zaznamenat notnou dávku hrdosti směřovanou ke své osobě, minulosti a všemu, co dokázala. Decentní egocentrismus vznětlivost této primadoně rovněž nezle odepřít. Sáhla si na dno a vystoupala až ke hvězdám. Můžete si být tedy jisti, že má své standarty a těch se nehodlá vzdát.

Minulost
Narodila jsem se roku 1846 na Jihu Spojených států amerických přistěhovalcům z Velké Británie. Díky šlechtickým kořenům pocházejícím až ze Španělska jsme o reputaci a finance nikdy neměli nouze. Mezi náš majetek spadala nádherná velká vila, nekonečné plantáže s otroky, stohy cenných papírů a akcie u lodní společnosti Blue Mercur. Vedlo se nám více než dobře a mně se dostávalo jen toho nejlepšího. Ano, byla jsem rozmazlená a umíněná, ale měla jsem na to právo, nikdo mi nemohl zkřivit ani vlas. Toto přesvědčení vzrostlo, když má matka porodila dvojčátka. Bylo mi tehdy asi šest let a těžce jsem nesla, že první z nich, Anna Elisabeth Katherin, zemřela jen pár dnů po narození. Bratr, James Alexander March, zemřel v pěti letech na zápal plic. O to více byla středem pozornosti má maličkost. Ani vzdělání od nejlepších domácích učitelů, konexe, či bohatství nás nemohly připravit na občanskou válku, která v roce 1861 přišla a vzala mi otce. Z bojiště se vrátily jen jeho osobní věci a dopis s kondolencí. Věci poté nabrali velmi rychlý spád. Z počátku vyjadřovalo soustrast a podporu mnoho vlivných přátel, postupem času jich ale čím dál, tím více ubývalo. Mohlo za to i nešikovné hospodaření mé matky s majetkem a nešťastné příhody, které zapříčinily zánik společnosti Blue Mercur. Posléze i propuštění otroků, propad cenných papírů a nepromyšlené investice, které nás přivedly na ještě větší nouzi. Za dva roky jsme byly téměř na dně bez kohokoliv, kdo by byl ochotný nám pomoct. Snad jako spása z čistého nebe se před prahem našeho dobu objevil hrabě Dominic Antonius Coimbra. Dávný přítel mého otce, který o sobě tvrdil, že utekl vojně jen o vlásek. Prý si díky tomu zachoval veškeré bohatství a vliv, díky čemuž může i nám nyní pomoci v tak tíživé situaci…nebyl nikdo, kdo by chtěl jeho slova vyvrátit, či zpochybnit. Tonoucí se stébla chytá… po dnech zvažování jsme přijaly jeho nabídku. Do tří měsíců jsme prodaly veškerý majetek v aukci a peníze použily na věno pro mého ženicha, o třicet let staršího hraběte. Kéž by zemřel hned po obřadu. Svatba byla chudá na hosty, ale za to bohatá na výzdobu, jídlo a zábavu. Jen svatební cesta nevedla do krásného zámku, ale chudinské čtvrti, kam i policie chodila za trest. Do úzké špinavé uličky ke dveřím malého zapadlého bytu v přízemí vysoké budovy. Nemohla jsem v tu chvíli uvěřit svým očím. Vše kolem čišelo chudobou a zmarem. Pobledlé špinavé tváře kolemjdoucích si mě pohrdavě prohlížely, zatím co můj choť pomalu odemykal složitý zámek dveří. Ve mně ani v mé matce, která s námi měla žít, by se krve nedořezal. Po nekonečných vteřinách se rozletěly, aby vydaly na obdiv puch a nepořádek, kterému jsem teď měla říkat domov. Rozkol mezi mnou a původně dobrosrdečným mužem každý den sílil. Ani má matka tomu věčnými výčitkami a poznámkami nepomáhala. Hádky, nadávky a rvačky byly od prvního měsíce snad na denním pořádku. Odmítaly jsme se tomu podřídit. Nebyla jsem na takovou úroveň zvyklá, on ale měl jasnou představu o domácí služce, která mu občas s úsměvem roztáhne nohy. Trvalo další čtyři úplňky, během kterých jsem poznala, že peníze z věna použil na zaplacení svých dluhů a útratu v hospodě. To bohatství, o kterém mluvil, měl možná tak jeho otec, ale chudák zemřel dřív, než stihl svého nezvedeného synka vyškrtnout ze závěti. Za tou vší galantností, se kterou se nám představoval byl jen odpornou slizkou havětí s obrovským egem a komplexem, která jela v nelegálních kšeftech pro ty, kterým patřilo město. Posledním hřebíkem do rakve byla hádka, po které odvezl mou matku do chudobince a mně dal na výběr, buď půjdu za ní a zemřu jako ten nejposlednější z posledních anebo budu držet hubu a krok. Svou mamku jsem od toho dne už nikdy neviděla. Po další měsíce jsem zatnula zuby a zkusila se přizpůsobit. Vařila jsem, uklízela, pomáhala s nelegálními kšefty, vítala jeho kamarády. Už mě tolik nebil a nekřičel, ale uvnitř jsem cítila se prázdná. Tolik mi toho chybělo, dokud se na mě neusmálo štěstí a já mohla Dominicovi oznámit, že budeme rodina. Jen jeho reakce se nějak minula mému očekávání. Místo radosti projevil zlost a zatím co mě obviňoval z kurevnictví, kopal a mlátil do mého těla, dokud nebylo schopné pohybu. Ještě ten večer jsem obrečela prvního potomka, kterého jsem nedonosila. Zlomilo to veškerou mou snahu se zavděčit, či mu být vůbec po vůli. Mou prioritou už nebylo udržet v domě klid, k ničemu to nevedlo a akorát si mě spletl s tupou ovcí. Začala jsem více zkoumat jeho obchody, ,,kamarády“ se kterými pracoval a samotný princip podsvětí. V té době začal mít manžel problémy, kvůli kterým jsme se museli sbalit a odstěhovat. První do Kanady, potom Anglie, kde jsme si prožili nouzi znovu. Už ale s tím rozdílem, že jsem se v jeho oboru dokázala nejen zorientovat, ale sama bych dokázala těmi ,,vodami“ proplouvat lépe, než on. Učila jsem se z jeho chyb a stala se jeho neoficiální pravou rukou. Anglie je nádherné místo, místní podnebí by se mnohým mohlo zdát věčně zachmuřené a deštivé, ale to jen tím, že mu nerozumí. Já Velké Británii porozuměla hned, líbilo se mi tam. O to více, když prahem našich dveří prošel mladý šlechtic, kterému štěstí nepřálo a vydal se proto na cestu černého trhu. Hned jsme si padli do oka a našli společnou řeč. Na venek jsme se jeden o druhého nezajímali, ale když byl manžel pryč, nebo opilý, oddávali jsme se vášnivým konverzacím o všem možném – minulost, přání, cíle, touhy, polemiky o životě, obchodu a věcech kolem. Měli jsme toho mnoho společného a zároveň jsme se jeden od druhého mohli spoustu naučit. A pak jsem zjistila, že s Dominicem čekám druhé dítě. Zatajil se mi dech a zatočila hlava. Vzpomínky na to, jak dopadlo první těhotenství mi nedovolovaly jinou možnost. Pár týdnů jsem si počkala, než budu mít jistotu a potom si na něj počkala. Jako vždy, i ten večer se vrátil na mol ožralý, páchl drahým chlastem a levnými děvkami. Ty mu ovšem nemohly dát to, co já, a tak se prakticky hned po vstupu do domu začal sápat po mém dekoltu. Možná to bylo šokem nebo vztekem, ale před očima se mi opět zatmělo, ne…viděla jsem rudě. V záchvatu zuřivosti a hladu po odplatě za všechno a všechny jsem popadla ze stolu nůž na maso, povalila ho na zem a za doprovodu jeho kvičení do něj opakovaně bodala, dokud mi ruce neotupila křeč. Netuším, jak dlouho, ani kolik desítek ran musel snést, na konci ale jeho břicho a krk připomínaly spíše hrudkovitou kaši. Nad tím vším jsem seděla já, celá špinavá a s úsměvem rozdýchávajíc ty těžké okovy, které mi tímto spadly. Probraly mě z toho něčí kroky, které vstoupily do místnosti. Úzkostně jsem vzhlédla k očím nešťastného šlechtice, který se jen pohrdavě ušklíbl nad scenérií, kterou jsem mu poskytla. Otevřel svou náruč a já bez jediného slova okamžitě přijala. Byla chladná, ale přívětivá. Pár vteřin jsme tam tiše stáli, než mě chytil za vlasy a prudce zaklonil hlavu. Zakousl do svého zápěstí a krvavou ránu mi vložil do úst. Se slzami v očích jsem polykala doušky s pachutí rezy. Jen párkrát jsem sebou cukla a dlaněmi nahmatala jeho límec, než mi jedním obratným pohybem zlomil vaz a ukončil lidský život. Opět jsem objevila novou tvář světa. Ve sladkém bezvědomí jsem se stala průzkumníkem a cestovatelem mezi vesmíry, kde mi na pozdrav kynuli všichni, kteří se mnou byť jen navázali oční kontakt. Probudila jsem se v posteli s nebesy, umytá, učesaná a oblečená. O dítě jsem přišla a místo něj získala nový život. Můj stvořitel mi jen v krátkosti vysvětlil, co se stalo a poté mě začal prakticky učit všemu, co by žena s mým postavením a schopnostmi měla umět a znát. Po letech trýzně jsem znovu poznala život a směla si ho užívat plnými doušky. Nekonečné večírky, hostiny, bály a návštěvy vlivných. Rychle jsem si na to zvykla upřímně, nemohu si na tu dobu ani v nejmenším stěžovat. Trnem v oku mi byli až lovci, kteří nad ránem vpadli do našeho sídla a začali vraždit, mrzačit a odvádět personál a hosty pryč. I na nás by došla řada, kdyby nás neupozornil štiplavý zápach kouře. Ti pokrytečtí psi si dovolili nejen narušit klidnou domácnost, ale i zapálit nám domov! Můj stvořitel se jel je zdržet, bych měla čas utéct. Nečekala jsem, neptala se ho, instinktivně jsem mu věřila a vyskočila z okna. Po dopadu na zem jsme se rozběhla k útesům, pod nimiž se tříštilo moře. Pamatuji si, že jsem se jen jednou ohlédla za zvukem nářků a panoramě hořícího zámku, než jsem se vrhla do dolů. Byla to možná jistá smrt, ale to byli lovci taky. A jejich rukou rozhodně zemřít nehodlám. Bohužel, nebo bohudík jsem přežila a s východem slunce doplavala ke břehu Francie. Unavená, čerpaná a vyděšená. V rámci přežití jsem se nakrmila na dětech, které si tam přišly hrát a pro dalších pár dnů se ukryla do staré polorozpadlé rybárny. Francie nebyla o tolik jiná než mé předešlé domoviny. Naučit se jejich jazyk mi šlo pomaleji, ale o to větší jsem měla radost, když jsem se plně aklimatizovala a otevřela tím novou kapitolu svého života. Už sama a na vlastní pěst. V této době jsem poznala Luise, bohémského umělce, který se nebál znázornit dekadenci lidství. Jeho ateliéry se mi staly útočištěm a jeho spoutané tělo hračkou. V záchvatech vášně i nenávisti jsme dokázali obrátit celý byt vzhůru noha, abychom si poté nazí lehli na střechu a pozorovali hvězdy. Byl dokonalý. Dokonalost se ale rozplynula, když okusil mou krev. Tehdy jsem ještě nevěděla, co dovede a nebo jsem tomu aspoň nikdy nepřikládala větší váhu. V tu chvíli ho ale tak omámila, že už nedokázal myslet na nic a nikoho jiného. Stal se posedlým po dalším doušku, po další kapce…já se dostal do pasti, ze které vedla jen jedna cesta. Opustila jsem jeho byt a když jsem s další den nad ránem vracela, našla jsem jeho bledé tělo bezvládně ležet u břehu řeky…a partu rybářů snažících se ho oživit. Nemohlo to skončit jinak. Ale poučení do budoucna to je určitě.

Vzhled
Své na krátko ostříhané blond vlasy nosí vždy elegantně upravené ve stylu 40. let. S líčením to nikdy nepřeháněla, věří, že její sametová bílá pleť a oříškové oči potřebují jen péči, ne maskovat. Oblečení ladí do jednoduché elegance, občas ležérní.

FC
Jessica Biel

Majetek
Menší byt na kraji města, historický automobil z 50. let, spoustu upomínkových předmětů

Dodatek
Schopnost: Krev jako čokoláda Jako rozený magian získala za svého prvního života podivnou schopnost, která přetrvala i do upírského života. Tou je její krev, které se chutí a intenzitou vůně vyrovná snad jen ta andělská. A i když nyní nasytí pouze vampíry, může ji každý, kdo ochutnal označit za jedinečný a nezapomenutelný zážitek, ke kterému se vždy bez váhání vrátí. Krom jiného totiž navozuje i pocit relaxace, vyšší bdělost a souladu se svým okolím. Jedinci se cítí šťastní, spokojenější a utlumení od veškeré bolesti a agresivity. Veškeré smysly mají intenzivnější, disponují zvýšenou energií a chutí na sex. Tento efekt nastupuje z pravidla do 2 minut a přetrvává až 5 hodin. Vedlejšími účinky mohou být halucinace a silná návykovost, jež lze léčit pouze absolutní abstinencí a izolací.